„Vše, co můžeme udělat kryse, můžeme udělat člověku.
A kryse můžeme udělat téměř cokoli.
Je těžké o tom takto uvažovat, ale taková je pravda.
Zavírat oči nám od ní nepomůže.
Takový je kyberpunk.“ – Bruce Bethke, 1980
Co je kyberpunk?
Pojem „kyberpunk“ poprvé použil spisovatel Bruce Bethke ve své stejnojmenné povídce v roce 1983, v níž popisuje skupinu „kybernetických pankáčů“ a představuje je jako novou subkulturní hrozbu společnosti obdobnou tehdejším punkerům a dalším subkulturám. Jeho kyberpunkeři projevovali svůj odpor ke konzervativní společnosti skrze hackerství a kyberzločin, což je činilo řádově nebezpečnějšími než jejich dobový vzor.
Jako termín pro literární žánr byl „kyberpunk“ popularizoval Gardner Dozois, redaktor časopisu Asimov’s SF Magazine a sbírky Year’s Best SF, ovšem nejvíce se o jeho proslavení zasloužil William Gibson, americký spisovatel a autor kultovního románu Neuromancer (1984).
Gibson tímto dílem prakticky stanovil ústřední znaky tohoto žánru v literatuře.
Filmovým dílem, které definovalo vizuální podobu prostředí kyberpunkových světů, se stal dnes již klasický Blade Runner (1982) – volná adaptace románu P. K. Dicka Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? (1968).
Kyber – punk
„Kyber“ vychází ze slova „kybernetika“, což je věda zabývající se systémy a přenosem informací v nich. Nejedná se však o systémy výhradně umělé, ale i systémy biologické (živé organismy) nebo sociální (společenství). Kybernetika je úzce spjatá s informacemi, interakcí a komunikací, a v důsledku i se sociální kontrolou, která je jedním z častých motivů kyberpunkových děl.
„Punk“ je společenským fenoménem vzniklým v průběhu sedmdesátých let minulého století okolo kapel Ramones, Sex Pistols a dalších. Je význačný svojí snahou šokovat a nabourávat společenské normy, důrazem na svobodu jednotlivce a odporem vůči autoritám. Zpravidla se spojuje i s anarchistickými myšlenkani a anti-kapitalismem, což jsou jedny z hlavních prvků, které z něj kyberpunk přebírá.
Spojení „kyberpunk“ v sobě staví pevný systém technologicky pokročilé společnosti do kontrastu se svobodou jednotlivce. Situaci trefně vykresluje slovní spojení „high tech – low life“ (vyspělá technologie – mrzký život). Představuje vizi světa, kde technologický pokrok dalece předběhl „lidskou“ úroveň společnosti, které má sloužit, a ta se tak stala otrokem vlastního služebníka.
