Definitivně jsme ukončili zeměpisný průzkum země; dotáhli jsme vědecké zkoumání přírody, ať už živé nebo neživé, na úroveň, kde jsou nám jasné její hlavní rysy; ale prozkoumávání lidské přirozenosti a jejích možností je teprve v začátcích. Rozsáhlý Nový svět netušených možností teprve čeká na svého Kolumba.
– Julian Huxley
Průnik technologie do lidského života už nelze zastavit: technologický boom dal vzniknout fenoménům, o kterých se nám ještě před pár desítkami let ani nesnilo. Počítače dnes nahrazují knihovnu, tužku a papír, malířskou paletu, hudební nástroje i notový papír skladatele, vyrábějí předměty, hrají hry, simulují lidské bytosti. Z původních obřích struktur, které vyplňovaly několik místností, se postupně proměnily v malé, lehké, přenosné krabičky.
Dalším krokem je neodvratné pronikání technologie do lidského těla – a jeho důsledky. Už obyčejná endoprotéza je ve své podstatě obrovským vědeckým výkřikem – spojení technických výdobytků se špičkovou západní chirurgií. Dalším krokem jsou implantáty a vzhledem k bouřlivému rozvoji technologie a stále větším pokrokům na poli umělé inteligence je jen otázkou času, kdy budou stroje pronikat hlouběji a hlouběji do člověka, až se stanou jeho nedílnou součástí. Od kompenzace postižení či nemocí je už jen krůček k vylepšování vlastností každého jedince a rozšiřování jeho schopností. Ostatně kdo z nás by nechtěl být zdravější, inteligentnější, krásnější, kdo by nechtěl podstatně prodloužit svůj život?
O myšlenkovém proudu, který se zaměřuje na rozvoj lidských vlastností s pomocí technologie, se někdy mluví jako o transhumanismu. Jeho cílem je dosažení „post-člověka“ (posthuman), v němž se snoubí špičkové technické vynálezy s lidskou podstatou. Vize a cíle transhumanistů jsou různé: někteří diskutují o odstranění nemocí, kreativní práci s genofondem či sofistikovaných implantátech, které rozmnoží možnosti člověka – jiní sní o konci nadvlády těla, transferu lidského vědomí do kyberprostoru a proměně člověka v jakýsi myslící a vnímající software. Na cestě k cíli přitom v každém případě leží dílčí milníky v podobě hlubšího porozumění fungování lidského mozku i vytváření strojů, které mohou daleko přesahovat nejdivočejší halucinace autorů klasické science-fiction. Mezi transhumanisty se zařazují nejrůznější osobnosti, od vědců, filosofů a univerzitních profesorů, kteří fakticky vytvářejí a promýšlejí nové skutečnosti, přes umělce, spisovatele a herní designéry, které se nechávají jeho myšlenkou volně inspirovat, až po laické nadšence, popřípadě i lidi vážně raněné či postižené, pro něž není stávající tělo chrámem, ale spíše mlýnským kamenem, který s sebou proti své vůli vláčejí životem.
Všichni pak shodně tvrdí: mnohé cíle a vize transhumanismu jsou ve skutečnosti nevyhnutelnou realitou. Rychlost, s jakou se technologický pokrok rozvíjí, je již dnes taková, že se tohoto Nového světa možná většina z nás skutečně dožije.
