Dystopii kyberpunkových světů často vyznačuje několik prostředků: zvyšující se moc korporací, média, pokročilé technologie a centralizace. Ty se projevují v různých podobách policejních korporátních států, které vznikly postupnou degenerací lidské společnosti.
Korporace mohou vládnout různými způsoby. Někdy vládnou naprosto neskrývaně a svým „zákazníkům“ prakticky ovládají každičké součásti jejich životů, jindy vládnou v pozadí, skrze zkorumpované politiky, lobbisty a beztrestným překračováním zákonů.
Média
Média v propojení s kyberprostorem vytvářejí podmínky pro ovládání lidí. Skrze reklamy udávající sociální normy prezentují „pravdu“ a přehlcují smysly svého publika zbytečnými informacemi. Extrémním příkladem může být druhá epizoda britské minisérie Černé zrcadlo (2011) s názvem Patnáct milionů meritů. Ta popisuje svět, ve kterém jsou lidé doslova nuceni téměř neustále sledovat televizní pořady přerušované obscénními reklamami, které není možné bezplatně přeskočit. Děj ukazuje, jak média ve své nespoutané konzumní formě pohrdají krásou, mění inovaci v patos a programují své diváky ve snadno ovladatelné stádo.
Pokročilé technologie představují nástroj, skrze nějž korporace a média fungují a získávají kontrolu nad světem. V kyberpunkové budoucnosti jsou technologie na takové úrovni, že se ovládání lidí stává jednodušším a rychlejším.
Moc a centralizace
Je jasné, že když jsou lidé pohromadě, je lehčí je ovládat. Centralizaci v kyberpunku na jedné straně představuje městské prostředí s velkou hustotou zabydlení, na straně druhé pak samotný kyberprostor, který shlukuje všechny své uživatele. Děj kyberpunkových děl se proto odehrává nejčastěji v prostředí velkých měst, kde pohromadě žije mnoho lidí na malém prostoru, současně jsou si však odcizeni a žijí ve strachu a nejistotě. Dobrým příkladem je Gibsonův Sprawl, který představuje rozlehlou městskou zástavbu pokrývající velkou část východního pobřeží USA.
Hnutí odporu a touha po svobodě
V takovémto dystopickém světě přirozeně vzniká určitá forma odboje. Mohou to být zločinecké gangy neochotné podvolit se moci ostatních, samotářští hackeři nebo různá resistenční hnutí bojující za osvobození světa od korporátní nadvlády. Tyto skupiny a jednotlivci, většinou považovaní za spodinu společnosti, představují lidskou touhu po svobodě a odpor vůči autoritám.
U hrdinů kyberpunku bývá jejich touha po svobodě vyjádřena i tím, že obvykle ovládají alespoň základy hackování. Člověk se nestane hackerem, pokud souhlasí s omezeními, které na něj systém klade. Ať už si to tedy tito hrdinové uvědomují nebo ne, přinejmenším ve svém nitru bývají rebely.
Lidé v kyberpunkových světech nepřestávají po svobodě toužit. Někteří ji hledají skrze členství v odbojové skupině, jiní ve změně v kyborga nebo třeba v kyberprostoru. Bez ohledu na to, jak zoufalá je situace a jak temný je svět okolo nich, lidé se nevzdávají a vždy se objeví někdo, kdo začne čeřit hladinu.
